Východoněmecký penzista a vášnivý chovatel z městečka Eberswalde nedaleko Berlína ví o králičích potřebách první poslední. A tak se není co divit, že jeho ušáci dorůstají opravdu olbřímích rozměrů. Robert – král králů, s nímž chovatel vyhrál soutěž o největšího králíka Německa, vážil úctyhodných deset a půl kilogramu a vzrůstem předčil nejednoho psího mazlíčka.
Když si spokojený penzista odnášel v únoru loňského roku pohár pro vítěze, on ani jeho chráněnec netušili, kam až se zpráva o mistrových pěstitelských kvalitách donese. Teorie chaosu zafungovala na sto procent. Obrázky zubatého monstra se rozletěly i do těch nejzapadlejších končin světa. Netrvalo dlouho a před Szmolinskeho chovnou stanicí zastavila černá opancéřovaná limuzína, z níž vystoupil tajemný muž s asijskými rysy. O králičí mastodonty projevili zájem špičky severokorejského komunistického režimu dlouhodobě se potýkajícího s nedostatkem základních potravin, obzvláště těch bohatých na proteiny a tuky. Podle údajů Amnesty International činil denní příděl potravin z Veřejné distribuční sítě, na níž je závislých 70 procent populace, naprosto nedostatečných 300 gramů na osobu na den. Masné výrobky jsou v takovém systému velmi vzácné, jedinou šancí pro městské rodiny tak bývá nebezpečný a předražený černý trh. A právě to by měli obří králíci změnit.
Severokorejský diplomat Szmolinskeho požádal, zda by byl ochoten prodat totalitní diktatuře několik svých zubatých monster, jež by se staly základem nové chovné stanici. Pro Karla Szmolinskeho to byla nabídka, která se neodmítá. „Z každého králíka je možné získat až sedm kilogramů kvalitního masa, které pomohou nasytit hladovějící národ,“ pochlubil se pyšný chovatel novinářům přijíždějícím k farmě z celého světa. Szmolinsky, jemuž mimo chovatelských kvalit nechybí ani ty lidské, se rozhodl zástupcům hladovějící země výrazně slevit. „Zatímco obyčejným zákazníkům prodávám králíky za 200 až 250 euro, pro Severokorejce budou k mání jen za 80 euro,“ přiznal Szmolinsky. „Doposud jsme se dohodli na prodeji 12 králíků – osmi samiček a čtyř samců. V dubnu vyrážím do Severní Koreje, abych tamním chovatelům pomohl z výstavbou stanice. Pokud vše půjde podle plánu a zvířata budou řádně krmena, mohlo by do roka přijít na svět až 60 potomků.“ Pro chovatele bude cesta do Pchjongjangu vůbec první zahraniční cestou v životě.
Králíky podporuje Kim Čong-ilův hladovějící režim teprve krátce. Místní vědecké špičky totiž nedávno odhalily, že ušáci jsou „nejekonomičtější chovná zvířata – nenáročná na stravu a velmi výživná.“ Severokorejcům tuto objevnou informaci sdělila v září loňského roku jejich tisková agentura KNCA v hlavní zpravodajské relaci – králíkárny začaly růst jako houby po dešti, většina z nich však zatím zeje prázdnotou. Mimo Severokorejců projevili zájem také chovatelé z Číny. „Produkci zvyšovat nehodlám, vykrmení takového desetikilového králíka je drahé a časově náročně,“ rezolutně odmítl další spolupráci Karl Szmolinsky.
Otázkou zůstává, kde sežene potřebné množství krmiva Kim Čong-il, stejně jako jestli se králíci skutečně dostanou mezi podvyživený lid, nebo skončí na talířích místních pohlavárů. Jedno je jisté, Kim má nejraději humry.